Modlitba Matky Terezy

Co je to zázrak

Lidé často mluví o zázracích a chtějí je vidět...
Takový zázrak je v podstatě jenom nechápání daného jevu. Před pár sty lety by bylo ohromným zázrakem např. letadlo. Pro dnešní lidi je letět letadlem samozřejmé. Nikdo to nepovažuje za zázrak, protože většina lidí princip letu chápe. Existují ale opravdové zázraky! Pro nás je "zázrakem", když se člověk svobodně a dobrovolně rozhodne nastoupit pozitivní cestu vývoje. Tento zázrak nemůže nikdo ovlivnit a odehrává se ve vědomí daného člověka. Opravdový zázrak nemůžeme najít ve vnějším světě, ale pouze sami v sobě.

Vnitřní svoboda

Jak nalézt a poznat opravdovou realitu života, ve které se každodenně pohybujeme? Trápíme se, když nám někdo ukradne peněženku, trápíme se, když jsme nemocní, trápíme se, když nás opustí partner. Tohoto utrpení je obrovské množství a my se trápíme právě proto, že nechápeme celou realitu našeho života a vidíme "svůj" reálný svět pouze svým subjektivním pohledem. Utrpení a bolesti duše, které jsou zapříčiněny nechápáním reality, jsou mnohem bolestivější než bolesti fyzické. Každá nemoc má tedy svou adekvátní příčinu ve světě myšlenek a nesprávných rozhodnutí ve svéře dvou energií. Každý z nás si prošel jak bolestmi fyzickými, tak i bolestmi duchovními. Všichni víme, jak bolí zklamání, když nás zradí blízký člověk. Raději bychom trpěli na těle než na duši. Jak ale docílit, abychom netrpěli?

Zdravá láska

Často říkáme „Miluji tě!“, a při tom vlastně máme na mysli „Potřebuji tě!“ nebo „Neopouštěj mě!“. To jenom ukazuje, že jsme ještě nepoznali opravdovou lásku. Předpokladem pro to je, že začneme milovat sami sebe a bezvýhradně se přijmeme takoví, jací jsme. Řekneme „ano“ našemu bytí takovému, jaké je. Pak dokážeme být šťastní a spokojení, i když budeme sami. Pak už nás ani nebude bolestně zasahovat kritika ostatních a budeme osvobozeni od závislosti. Dokud totiž toho druhého potřebuji, nejsem skutečně svobodný. Když se osvobodíme od strachu z toho, že nás někdo opustí, jsme schopni dát partnerovi větší svobodu. Teprve pak je možná opravdová láska, neboť lásku není možno uvěznit a násilím držet. Když to zkusíme, láska zahyne. To, co zbude, bude jen zvyk.

Zamilovanost zná extrémní výkyvy nálad a žárlivost se nezúčastněným jeví jako dost egoistická, protože trvá na opětování citů. Zamilovanost může být pro milovaného velmi stísňující, náročná, ba dokonce dusící, neboť vyžaduje neustálé důkazy lásky. Zamilovaný chce vlastnit toho, koho miluje, mít ho jen pro sebe a je na něm závislý. Jakmile se ale v lásce objeví závislost v jakékoliv formě, je vztah narušený.

Co je to asertivita?

Většina stresorů dospělého věku se týká vztahů v rodině nebo zaměstnání. Lidé mají tendenci reagovat stereotypně. Pokud člověk změní partnera nebo pracoviště, za čas se dopracuje do podobné situace. Většinou nedokázal změnit vlastní chování a vyvolal doplňkové chování u druhých. Pokud situaci chceme změnit, potřebujeme změnit vlastní chování a myšlení. Asertivita dnes představuje ucelený komunikační styl, který zohledňuje nejen komunikační dovednosti, ale i stabilitu osobnosti. Vyžaduje, aby se člověk rozhodoval sám za sebe a za rozhodnutí nesl odpovědnost.

Je mnoho cest, jak zlepšit kvalitu života. Jednou z nich je asertivita. Jsou lidé, kteří si ji pletou s agresivitou. Být asertivní pro ně znamená porazit druhého, chovat se egoisticky, manipulovat s ním ve svůj prospěch nebo jej „převálcovat“. Asertivita je něco jiného. Je to umění prosadit se a zároveň respektovat potřeby druhých. Pomáhá k synergii – tedy spolupráci s ostatními. Být asertivní znamená stát si na svých právech bez toho abychom ponižovali druhého. Obtíže v komunikaci bývají spjaty s poruchou sebehodnocení a hodnocení druhých. Sebeúcta souvisí s oceňováním vlastní schopnosti zvládnout náročné situace – zejména mezilidské. Když se dostaneme do obtížné situace, často reagujeme emočně přehnaně nebo naopak emoce potlačíme. Extrémy však nepomohou ani nám, ani druhým. Potřebujeme se naučit přiměřeně vyjádřit potřeby a pocity a umět dobře reagovat na druhé. Pokud to neumíme, prožíváme to nepříjemně. Jak psychologicky, jako úzkost, strach, hněv nebo bezmoc, tak tělesně, řadou fyzických příznaků, jako je napětí, svalová ztuhlost, bolest hlavy, bolesti žaludku, bušení srdce, nadměrné pocení, červenání se apod.

Rakovina jako důsledek pýchy

Bioenergetici se shodují v tom, že podnětem ke zjevení příznaků onemocnění rakovinou je často pýcha. Pýcha obecně pochází z projevů vnější, zejména však podvědomé agrese. Pyšný člověk podvědomě, ale i vědomě nadřazuje sám sebe nad ostatní. Má pocit, že svoje bližní převyšuje například většími schopnostmi, svou duchovností, moudrostí, tvořivostí, talentem, majetkem, společenským postavením, případně též osudem, fyzickým zjevem a krásou. V hlubinné příčině pýchy však nebývá vždy jen výhradní pocit objektivní a snad oprávněné nadřazenosti, ale někdy naopak pocit nedostatečnosti, pocit ohrožení a dokonce silná obava ze zvratu dosud příznivé individuální situace, která byla a snad dosud je nadprůměrně příznivá nebo se takovou alespoň zdá…

Dr. Teng analyzoval případy dvou set světoznámých osobností, většinou sportovců, herců, umělců, podnikatelů a politiků, kteří v uplynulých čtyřiceti letech zemřeli na rakovinu, a vyvodil z tohoto zkoumání předpoklad, že si v drtivé většině svou nemoc způsobili přílišnou pýchou, jež pramenila zejména z jejich tvůrčích, společenských či organizátorských aktivit a z následné popularity. Mezi takto zemřelými uvádí např. herce Johna Wayna, herečku Andrey Hepburnovu, prezidenta USA Lyndona Johnsona, herce Yull Brynnera, Jacqueline Kennedyovou, rejdaře Aristotela Onassise, operní zpěvačku Marii Callasovou, francouzského prezidenta Francoise Mitteranda, herce Steve McQueena, Gérarda Philippa a další.

Poselství paní Jarmily Tomáškové

V zimním období v roce 2007 vykonávala má dcera Markétka v rámci zdravotnické školy praxi v brněnském Hospici sv. Alžběty. Jedna z jejích klientek byla paní Jarmila Tomášková, která trpěla více než 14 let vzácným chronickým onemocněním, které se nazývá amyotrofická laterální skleróza (ALS). Je to onemocnění nervů, při kterém dochází ke snižování svalové síly a úbytku svalové hmoty. Obvykle toto onemocnění probíhá dosti rychle a končí ztrátou soběstačnosti a úplnou invaliditou. Člověk se často nemoci odevzdá a jen trpělivě vyčkává svého konce. Ani lékař není všemocný a tělo má obrovskou schopnost si pomoci samo, schopnost, která bývá hodně podceňována.
Paní Tomášková se nedívala na svou nemoc jako na nějaké příkoří, které se jí stalo, ale jako cestu, která je poněkud jiná , ale mnohdy i bohatší než za úplného zdraví. V oddálení nemohoucnosti jí tedy pomohl osobitý kladný přístup k nemoci i k životu a v té době napsala zajímavé postřehy života o tom, co cítí a vnímá. Některé z nich věnovala mé dceři. Věděla jsem již tehdy, že tyto důležité informace nesmí zůstat v šuplíku. Nyní nadešel čas, kdy jsem se rozhodla poselství paní Tomáškové zveřejnit a obohatit jimi i ostatní. Potřebovala jsem samozřejmě její souhlas, ale toho se mi již nedostalo. Paní Jarmila Tomášková zemřela po dlouhé těžké nemoci dne 31. 1. 2008. Laskavého souhlasu o zveřejnění poselství se mi dostalo od manžela zemřelé, pana Tomáška. Paní Tomášková nám všem s láskou sděluje, že nic není tak zlé, jak vypadá a především na nás záleží, jaký osud si zvolíme a jakou cestou se dáme. I když se nám zrovna nedaří, aktivním přístupem můžeme mnohé změnit či zmírnit. Optimismus, radost ze života, z každé maličkosti všedního dne a opomíjení nezdarů, starostí a problémů, zvláště pak těch, které nemůžeme ovlivnit. Dělat radost druhým a co nejvíce jim pomáhat je nejdůležitější smysl života. Být někomu prospěšný jen tak nesobecky a nečekat odměnu. Nezaměřovat se jen na svoje bolístky a trápení, být k druhým otevřený a být tu pro ně. To jsou hesla, která nás odpoutají od sebestředného pohledu na svět a pomohou nám překonávat vlastní krize.
Další zajímavé myšlenky najdete v níže uvedených článcích.

Víra či nevíra

Zdá se, že slovo víra je značně obecné. Nejčastěji je však chápáno jako víra v Boha, čili v náboženském smyslu. Bohužel v tomto smyslu bylo mnohokrát zneužito k výbojným válkám, které s vírou či náboženstvím mělo pramálo společného.

Fanatismus,který se dá ve jménu víry vyvolat je až zarážející. Příkladem mohou být křižácké války, při kterých bylo ve středověku zabito mnoho lidí, nesčetné bratrovražedné války v Anglii-katolíci versus protestanti, ale i války novodobé Židů či katolíků proti Muslimům. I když nejsem nijak velkým znalcem různých náboženství, mám za to, že ani jedno otevřeně nedovoluje zabíjení, byť ve jménu nějaké „svaté myšlenky“ ba naopak by mělo povznášet a pomáhat v žití. Víra ať už v Boha či řád či v sílu sama sebe dává člověku pocit jakési jistoty a bezpečí a pomáhá mu lépe překonávat různá úskalí života. Myslím, že víra, a teď myslím tu náboženskou,z nás nedělá lepší lidi,jen je na nás které myšlenky si vezmeme za své a jací opravdu budeme.Znám spousty lidí bez vyznání , kteří se chovají a jednají mnohem lépe, než právě lidé věřící. Že by tito věřící lidé spoléhali příliš na sílu zpovědi a odpuštění a uvažovali ve smyslu „vždyť se nic neděje, v neděli se zase vyzpovídám a bude vše v pořádku“?! „Budu zase bezúhonný a můžu zlobit dál“?! A přece by to měli být právě oni, kdo by měli jít příkladem.

Příroda a my

Je hodně možností relaxace, ale málokterá nám přinese takové potěšení, jako právě pobyt v přírodě.

Pro vnímavého pozorovatele je zde množství drobných dobrodružství a příjemných vjemů, pro sportovce zdravé prostředí k vyžití. To že má příroda příznivý vliv jak na psychickou, tak na fyzickou kondici každého z nás, je pravda zřejmá všem. A přece se k přírodě chováme tak macešsky!? Zatím co doma si své cennosti chráníme a „oprašujeme“, přírodu, která je cenná pro všechny zanedbáváme, stavíme se do pozice pštrosa, či tzv. „po nás potopa“. Jenže takové chování se nám může nemilosrdně vymstít. Ekologické katastrofy jsou nejméně jednou týdně ve zprávách a přesto se lidé k narušenému životnímu prostředí chovají laxně. Vím, že obyčejný člověk toho mnoho nezmůže a měli by si vážnost situace uvědomit hlavně vlády států. Opravdu mi nejde do hlavy, že právě Amerika, která je tak velmi často sužována tornády, nedělá něco pro snížení emisí a naopak se staví proti zákonům, které by nutily emise snížit. A takto se chová většina vyspělých ekonomik.

Zdraví a zdravý životní styl

Že zdravá výživa sama o sobě k zachování zdraví nestačí dojde každému z nás. Co nám pomůže správné stravování, pokud se budeme honit a málo spát a všechen volný čas proležíme u televize.

Pokud chceme, aby naše tělo opravdu dobře fungovalo, musíme mu umět naslouchat.

Mnohý podotkne, ale copak mám na to čas? Ale je pak lépe mít dlouhý čas na nemocničním lůžku, či přinejmenším alespoň doma ve vlastní posteli, až se všechny prohřešky sečtou, podtrhnou a udeří nemoc?
Musíme si uvědomit, že naše tělo je velmi složitý mechanismus, a že to když se k němu budeme chovat macešsky se nám může pěkně vymstít, ne hned, ale za nějaký ten čas. Co tedy nejvíce našemu tělu škodí?
Je to především stres. Stálým stresem si můžeme vyvolat nejrůznější množství onemocnění. Jsou to například žaludeční vředy, kdy trpí sliznice žaludku zvýšenou tvorbou žaludečních kyselin, dále vysoký tlak a s tím vznikající nebezpečí infarktu či mozkové mrtvice a samozřejmě strádá psychika, vede k různým depresím a nepříjemným duševním stavům. Těžko se dnes vyhnout stresovým situacím, ale musíme se naučit, jak škody stresem způsobené vyrušit. Na to jsou dobré různé relaxační techniky, umět alespoň na 10 minut vypnout jak tělo, tak mysl, uvolnit všechny svaly a vypustit všechny starosti. Tyto techniky jsou velmi užitečné a účinné. Můžeme se je naučit z CD podle mluveného slova za doprovodu příjemné hudby a po nácviku budeme schopni své tělo i mysl uvolnit sami, bez pomůcek, během několika vteřin. Tímto nácvikem se můžeme též naučit stres tolik neprožívat.

Zdraví a zdravá výživa

Na toto téma bylo již napsáno zajisté spousta knih a odborných článků, ale přesto je patrné, že lidé obecně dostanou strach o své zdraví, až nastane nějaký zdravotní problém a tyto velmi užitečné studie zůstávají často ladem.

Zkusím se připojit k houfu nadšenců propagujících zdravý životní styl, byť bych tím měla oslovit pouze jediného člověka. Pevně však věřím, že se jich najde víc.

V dnešní moderní době je naprosto zdravý člověk již téměř výjimkou. Již od dětství nás trápí různé typy alergií, které způsobují zvýšenou nemocnost dětí. Stále nadužívaná antibiotika snižují výkonnost našeho imunitního systému a tělo tak ztrácí svoji přirozenou obranyschopnost. Za mnohé může stále více znečištěné životní prostředí, ale také nevhodná strava a špatné životní návyky. Životní prostředí si můžeme těžko vybrat, a proto bychom pro zachování našeho zdraví měli volit alespoň něco pozitivního, co změnit můžeme a to je právě správná výživa a správný životní styl.

Většina nemocných lidí je postižena tzv. civilizačními chorobami. Některé z těchto nemocí vznikají ze zvýšeného příjmu potravy, tedy z přejídání a z nedostatku pohybu. Patří sem například riziko zvýšeného cholesterolu, který tím, že uspává cévy zvyšuje možnost vzniku srdečního infarktu a mozkové mrtvice. Dále nejčastější druh cukrovky, která nemocného ohrožuje zhoršením zraku, trombózami, bércovými vředy, které mohou vést až k amputacím. Dále také vysoký tlak, rakovina tlustého střeva a samozřejmě obezita, která klade zvýšenou hmotností člověka nápor na klouby, páteř a v neposlední řadě i na srdce.